The keeping of bees is like the direction of sunbeams.
Henry David Thoreau

Přirozené včelaření

Přirozené včelaření je styl chovu včel, který naplňuje potřeby včel stejnou měrou jako potřeby člověka (včelaře).

Jedná se o celostní přístup, který vychází z biologie a ekologie včely medonosné jako opylovatele z říše hmyzu.

Je to způsob chovu, který poskytuje včelstvům prostor k projevení svých vlastních schopností.

V chovatelské praxi se uplatňují metody, které podporují zdraví a vitalitu včelího organismu.

 


Jak se liší život včelstev žijících volně v dutinách stromů a včelstev chovaných v úlech?

Při objevování níže uvedených principů, vycházíme z vědomí, že včela medonosná (apis mellifera) se jako druh po miliony let zdárně vyvíjela ve zdraví a vitalitě, v dutinách živých stromů, bez pomoci člověka, v rozmanitých krajinách i podmínkách, a prospívala jako plně soběstačný organismus.

Principy přirozeného chovu včel:

  • Co nejmenší narušování integrity včelstva.
  • Zachování volnosti stavby díla a jeho uspořádání.
  • Aktivní podpora přirozené reprodukce včelstev - rojení.
  • Minimalizace použití cizorodých látek (v úle a prostředí).
  • Zimování s mednou komorou.  

Jak často bylo včelstvo vyrušováno ze svého života v temnotě dutiny stromu?

Prvním principem přírodě-blízkého chovu je respekt k integritě včelstva - celistvosti plodového hnízda, udržení příznivé teploty, proudění a vlhkosti úlového vzduchu. Při otevření úlu shora dochází k úniku úlového vzduchu a narušení termoregulace, která je důležitá zejména pro vývoj plodu.

V praxi: Minimalizujeme otevírání úlu a stav včelstva se učíme rozpoznávat z dění na česně. Při prohlídce díla pracujeme svižně a plásty do úlu vracíme v původním uspořádání a orientaci. 

Jak včely v dutině stromu staví své hnízdo?

Včelí roj při osidlování nové dutiny usedá do jejího nejvyššího místa a začíná se stavbou plástů. Zná směr tíhové síly a rozvíjí se směrem dolů. Plásty vystavuje z voskových šupinek a dle logické struktury. Včelstvo má v přírodě volnost a svobodu stavby díla, kterou je možno zachovat v jakémkoli úle.

V praxi: „Top-bar hives“ neboli úly trámkové jsou pro volnou stavbu přímo určené, např. Warré (úl lidový), Japonský úl, ležany - Kenyanský úl, aj. V těchto úlech postačují pouze horní loučky, ale pro snadnější manipulaci s dílem lze použít i polorámky. 

Co pro včelstvo znamená rojení?

Včelstvo ve své dutině postupně dospívá, plní veškerý prostor plásty, pokrývá stěny propolisem a zaopatřuje se medem a pylem. Rojení nastává jako vrcholný akt rozmnožování, kdy starší matka opouští s částí svých dcer starou dutinu a dílo, vyhledá novou, usadí se a cyklus začíná znovu. Ve starém hnízdě se vylíhne mladá matka, letí na snubní prolet a než začne klást další vajíčka, tato část včelstva zažívá plodovou pauzu. Rojení se dá chápat jako ozdravný proces, jelikož u obou částí včelstva dochází k redukci patogenů (vázaných na plod nebo dílo).

V praxi: Včelař pracuje s rojovým pudem, ponechává včelstvu plnou volnost rojení nebo ve vhodnou dobu tvoří smetence či oddělky, čímž rojení napodobuje. 

S jakými látkami se setkávají včelstva hnízdící v dutinách?

Ve vnitřním i vnějším prostředí své dutiny se včely setkávají s mnoha látkami, které působí na jejich zdraví a imunitu. Např. propolis (směs pryskyřičnatých látek) včely používají jako tmel s antimikrobiálními účinky. Esenciální oleje, které včely do propolisu a vosku dále vtírají, dodávají další desinfekční účinky. Množství těchto látek v úle umožní včelstvům lépe odolávat chorobám. Pro vnitřní prostředí, které má včelař možnost ovlivnit, je vhodné použít materiály běžně dostupné, snadno recyklovatelné a rozložitelné. Minimalizace použití cizorodých látek (jako jsou např. plasty nebo syntetické akaricidy) je tedy dalším principem přírodě-blízkého chovu včel.

V praxi: Včelař používá úly z přírodních materiálů a snaží se o vlastní uzavřený koloběh vosku a jemnější formy uzdravování svých včelstev. 

Jak včelám prospívá výživa z vlastních zásob?

Rozmanitost světa rostlin umožňuje včelám čerpat sílu a vitalitu z látek, které rostliny v květech vytvářejí a proměňují do četných forem nektaru a pylu. Hojnost nektaru a druhová rozmanitost pylu včelám poskytuje vše, co potřebují k vybudování svého těla a vývoj dalších generací. Každé včelstvo má navíc individuální potřeby, které překračují rámec glycidových a proteinových zásob, a je schopno si v krajině nasbírat to, co potřebuje, aby jako celek prospívalo.

V praxi: Včelař vnímá nejen svá včelstva, ale i okolní krajinu, rozšiřuje nabídku včelí pastvy a ponechává včelám hojnost vlastních zásob na zimu


 

Na cestě objevování rozdílů v životě volně žijících a chovaných včelstev je možné identifikovat řadu dalších rozdílů, kterými se můžeme nechat inspirovat a používat tak další -  pro včely vhodnější metody chovu. Těmito tématy se ve své vědecké práci zabývá prof. Thomas D. Seeley – Darwinian beekeeping.

Začleněním uvedených principů do včelařské praxe můžeme chovaná včelstva podpořit, aby se přiblížila svým původním životním podmínkám. Tím mají možnost se stát vitálnějšími a odolnějšími k nepříznivým vlivům a posilovat svoji schopnost adaptace.

 

Autor: Jaroslav Bajko

Používáme cookies k vylepšení vašeho uživatelského zážitku. Prohlížením této webové stránky souhlasíte s Podmínkami používání cookies. Rozumím