Rojochyt

Výběr nového hnízda

Hlavní vlna rojení včely medonosné v České Republice probíhá obvykle v květnu až červnu s několika výjimkami, viz [Čermák]. Roj se po opuštění mateřského včelstva usazuje v jeho blízkosti, nejčastěji na kmeni nebo větvi stromu, plotě nebo jiném vyvýšeném místě, kde se zavěsí  a vytvoří chomáč okolo matky. Z takto zavěšeného roje aktivně vyletují létavky (nyní v pozici zvědů), čile zkoumají okolní krajinu a hledají vhodné útočiště pro založení nové kolonie. Nalezené dutiny hodnotí a podávají o nich informace dalším průzkumnicím v roji prostřednictvím včelích tanečků podobně, jako při oznamování nového zdroje snůšky. Tato komunikace probíhá na povrchu roje a je možné ji pozorovat pouhým okem.
První takové pozorování v novodobé historii učinil a zdokumentoval na konci 50. let minulého století Martin Lindauer, tehdy student biologie a žák Karla von Frische.

Přilétnuvší létavka tedy pomocí tance předává informace o poloze dutiny, kterou právě navštívila a nabádá okolní průzkumnice k jejímu dalšímu zkoumání a posouzení. Čím více se jí dutina zamlouvá, tím svižněji a nadšeněji její tanec působí a tím více dalších létavek naverbuje. Tímto způsobem často probíhá posuzování několika dutin najednou, které jsou navíc opakovaně navštěvovány. Každá z průzkumnic informuje na základě své vlastní zkušenosti a svým způsobem "hlasuje" pro dutinu, kterou preferuje nejvíce. Nutno podotknout, že rozhodnutí, jež roj při výběru nového domova činí, je kritické pro jeho další přežití. Celý proces se v řádu hodin až dní uzavírá vzájemnou dohodou, přesněji konsenzem létavek, a roj odlétá založit novou kolonii do zvolené dutiny.

Detailně se rozhodovacímu procesu roje včely medonosné věnuje Thomas Seeley ve své knize Honeybee Democracy, viz [2]. 

Preference roje pro výběr nového domova

Na základě jakých parametrů nebo vlastností dutiny se průzkumnice rozhodují a jakým způsobem je hodnotí? Na tyto otázky nalezl odpověď zmiňovaný T. Seeley vycházeje z výzkumu aktivních, již obývaných dutin ve stromech a následně svých experimentů s rozličnými parametry dutiny. Vysvětluje také pravděpodobné důvody vedoucí k těmto preferencím.

Významné parametry dutiny a jejich ideální proporce dle [2]  jsou:

• Celkový objem dutiny: 30 - 40 litrů.
• Velikost vletového otvoru: 7- 12,5 cm² (kruhový otvor o průměru 3-4 cm)
• Umístění vletového otvoru vzhledem k dutině: v dolní části dutiny, cca 5 cm nad její spodní částí.

Dalším rozhodujícím faktorem je umístění dutiny, tj.

• Výška vletového otvoru nad zemí: 2 až 5 m.
• Orientace vletového otvoru: směrem na jih až východ. 

Posledním faktorem, pro který zkoumané roje vykazovaly preferenci je:

• Přítomnost včelího díla v dutině: ano.

Celkový objem dutiny bezesporu souvisí s množstvím zásob, které v ní lze skladovat, což je klíčové pro přežití včelstva v zimním období. Chování zkoumaných rojů jasně ukázalo, že o dutiny o objemu menším než 10 litrů a větším než 100 litrů nebyl zájem, přičemž průměrně byl preferován prostor o objemu 30-ti až 40-ti litrů. Preferovaná vzdálenost nově nalezené dutiny od té původní byla 300 m a větší, čímž roje ukazují tendenci ke snižování hustoty zavčelení. Průměrný počet včelstev na 1 km² se v lesostepní krajině bez zásahů člověka pohybuje mezi 1-2 včelstvy.

Parametry týkající se velikosti a umístění vletového otvoru korespondují s termoregulací, tj. pomáhají včelstvu bránit se lépe chladu a v neposlední řadě také poskytují lepší ochranu proti predátorům. Malý vletový otvor lze snadněji bránit a navíc umožňuje izolaci včelstva před okolním prostředím. Otvor umístěný spíše v dolní části dutiny napomáhá minimalizovat ztráty tepla konvektivními proudy.
Dutina vysoko nad zemí je méně nápadná a nedostupná pro predátory, kteří neumí létat nebo šplhat po stromech.
Jižně orientovaný vletový otvor se mnohem rychleji prohřeje a zejména za chladného počasí umožňuje vyprazdňovací prolety.

T. Seeley zkoumal také další možné faktory jako jsou tvar česna, tvar dutiny, její vnitřní vlhkost a těsnost, pro které ale roje nevykazovaly žádnou preferenci a ukazují se tedy jako nevýznamné.

Rojochyt, úl sloužící k navnazení včelího roje

Na základě poznatků o přirozených preferencích včely medonosné se jako elegantní alternativou ručního "sběru" roje nabízí jeho nalákání do včelařem připravené dutiny, kterou roj dobrovolně zvolí za své budoucí útočiště. Použitím této metody tak odpadá práce s jeho manuálním odchytem a není již třeba přítomnosti včelaře a rychlé reakce v exponovaných měsících. Jakmile včelař zaregistruje úspěšně lapený roj, má možnost jej během nočních hodin (ideálně v co nejkratším čase) přemístit na nové stanoviště. Nadále s ním nakládá jako s manuálně odchyceným rojem.

Jednoduše se dá říct, že je třeba vyjít roji vstříc, postavit mu domov, který si sám najde a vybere. Šance zvýší pověšení starší souše dovnitř rojochytu a jeho umístění na dobře viditelném místě z pohledu létajících včel-pátraček. Příklady kreativně postavených a nalezených rojochytů (od kartonové krabice až po silniční kužel) je možné zhléhnout na webu Davida Heafa.

Na obrázku 1 je fotografie rojochytu připraveného k zavěšení, sestaveného z dřevěných desek s půdorysem Warré, viz [3, 4]. Tedy s vnitřním půdorysem 9 dm², výškou 4,2 dm vychází celkový objem 37,8 dm³.

Obrázek 2 dále zachycuje tentýž rojochyt zavěšený na větvi vzrostlého Ořešáku královského (Juglans regia) s česnem orientovaným jihovýchodním směrem. Uvnitř je umístěno několik souší v rámcích míry Warré, aby byla splněna preference roje pro dutiny s již přítomným včelím dílem.

Literatura:

• [1] Čermák, K. (2007) Kdy se včely rojí? Moderní včelař, Podzim 5/2007. 
• [2] Seeley, T.D. (2010) Honeybee Democracy, Princeton University Press, ISBN: 978-0-691-14721-5. 
• [3] Warré, E. (2007) Beekeeping for all. Trans. Heaf, D. & Cheney, P. (Llanystumdwy, 2007). 
• [4] Heaf, D. (2011) Plans for the Construction of the People's Hive of Abbé Émile Warré, 
• [5] http://www.horizontalhive.com/honeybee-swarm-trap/bait-hive-how-to-catch.shtml
• Obr. 1, 2: © Jaroslav Bajko

Autor: Jaroslav Bajko, 2016