Learning from the Bees
Mezinárodní konference s názvem Learning from the Bees (Učení se od včel)1, která se konala v nizozemském městečku Doorn v provincii Utrecht, se na přelomu srpna a září (30. 8.–2. 9. 2018) zúčastnilo více než 320 lidí ze 40 zemí světa.
Akce tohoto formátu a zaměření se konala poprvé v historii a to pod záštitou asociace Natural Beekeeping Trust, která se dlouhodobě snaží o propagaci forem včelaření, které vychází z biologie včely medonosné a na první místo v žebříčku priorit klade zdraví a vitalitu včelstev samotných, jako i celého ekosystému, krajiny a v konečném důsledku i člověka.
Rád bych vám přiblížil příspěvky čtyř přednášejících, které mne zaujaly nejvíce. Za vědecké elity prof. Thomase D. Seeleyho a prof. Petera Neumanna. Z představitelů iniciativ a jejich projektů pak Jenny Cullinan a Deborah Post, které dosáhly významných úspěchů v oblastech ochrany včel a vzdělávání.
Prof. Thomas D. Seeley z Cornell University (USA)2
Výzkum prof. Seeleyho zaměřený na chování a společenský život včely medonosné poskytl včelařskému oboru již mnoho cenných poznatků a vhledů, které pomáhají a vedou k udržitelným praktikám. Díky jeho práci publikované v knihách Honeybee Democracy a Following the Wild Bees se výrazně prohloubilo porozumění sociální organizaci včelstva a samotnému životu volně žijících včelstev.
Prof. Seeley ve svých příspěvcích představil výsledky svých pozorování a výzkumů volně žijících včelstev v širším okolí města Ithaka (stát New York), zejména z lesnaté oblasti Arnot forest, kde pracuje od roku 1978.
Na ploše 18 km2 (jižní část Arnot forest) v roce 1978 objevil 9 žijících včelstev v dutinách stromů. K jejich vyhledání v náročném terénu použil metodu, kterou popisuje ve svých knihách (Bee-lining). Tato včelstva byla vskutku volně žijící, neboť se v té době a oblasti žádná chovaná nenacházela a nemohlo tedy jít o zalétnuté roje.
V roce 1992 byl ve státu New York poprvé zaznamenán výskyt roztoče Varroa. O deset let později (2002) bylo provedeno v dané oblasti stejné měření, stejnou metodou a nalezeno 8 žijících včelstev.
Bylo zřejmé, že místní populace včelstev nejenže přežívá, ale podle následných analýz dutin z pokácených stromů i prosperuje. První otázkou tedy bylo: "Mají vůbec včelstva z r. 2002 roztoče Varroa?" Pomocí nastražených úlků se v tom roce podařilo odchytit několik rojů a zjistilo se, že všechna takto vzniklá včelstva roztoče obsahovala. Tedy ano, ve včelstvech již roztoč přítomen byl.
Jak je možné, že včelstva po 10-ti letech od invaze Varroa byla schopna přežít v dutinách stromů, bez jediného lidského zásahu a ve stejných počtech jako v době před Varroa?
Prof. Seeley tehdy začal odhalovat skutečnosti, které vedly k zachování a přežití této populace. Mezi možné odpovědi zařadil, že včelstva mohla být rezistentní, tj. vlivy genetické (kým včelstva jsou) a vlivy spojené s prostředím - environmentální (jaký je jejich životní styl), kam patří např. rozmístění a vzdálenost dutin, jejich velikost, objem, výška nad zemí, stejně tak tvar, natočení a velikost vstupního otvoru a mnohé další.
Ze změn chování včelstev, která mají na vznik rezistence vůči Varroa vliv, identifikoval „grooming“ (mechanické poškození roztoče včelou), varroa-senzitivní chování (schopnost odvíčkování a příp. odstranění plodu s vyvíjejícím se roztočem) a uvedl, že další způsoby adaptace včel na roztoče jsou morfologické změny jako zmenšení velikosti dělnic a kratší vývojový cyklus plodu, pro které již také existuje evidence.
Druhá část příběhu se však odehrává vně, tedy v prostředí, ve kterém včelstva žijí. Mezi významné faktory se řadí hustota rozmístění včelstev, která v oblasti Arnot forest činí v průměru 850 m. Velká vzdálenost mezi včelstvy omezuje přenos chorob nejen zalétáváním dělnic a trubců, ale i loupežemi. Dalším významných faktorem je velikost dutiny, která se v původních podmínkách pohybuje v průměru okolo 40 dm3. Velmi nápadné bylo také množství propolisu, která včelstva použila na potření stěn ve stromových dutinách – stěny i spodní části dutiny byly pokryty tlustou propolisovou vrstvou.
"We can finally see what we are doing to the bees when we keep the bees." prof. Thomas D. Seeley
"Konečně vidíme, co aktem chovu včel, včelám způsobujeme." volně přeloženo
Závěrem je možné shrnout výsledky výzkumů do několika bodů:
- Volně žijící včelstva jsou schopná přežít bez chemického ošetřování proti roztoči Varroa.
- Volně žijící včelstva prošla silným přirozeným výběrem za posledních 20 let, pravděpodobně kvůli Varroa.
- Způsob, jakým jsou včelstva chována, neodpovídá způsobu života včelstev v přírodě.
Prof. Seeley tímto objasnil mnohé ohledně volně žijících včelstev a představil důsledky pro chov včely medonosné v úlech:
- Chov včel na včelnicích ve velkých počtech = snazší přenos chorob.
- Chov ve velkoprostorových úlech = vyšší medný výnos, menší tendence k rojení, ale celkově horší zdraví.
- Nižší tendence k propolisování povrchů v úlech = snížená přirozená obrana proti mikrobiálním infekcím.
Pro systematický chov nicméně navrhuje způsob založený na přirozeném výběru a ekologii včely medonosné, který nazývá „Darwinovské“ včelaření3, zahrnující všechny výše uvedené poznatky. Závěrem svého vystoupení prof. Seeley avizoval vydání nové knihy v roce 2019 s názvem How the Bees Live in The Wild.
Prof. Peter Neumann z Institutu Bee Health (Śvýcarsko)4
Výzkum a výuka Prof. Neumanna na Univerzitě v Bernu pokrývá veškeré aspekty zdraví včel. Kromě předsednictví v mezinárodní výzkumné organizaci COLOSS (prevence ztrát včelstev),se také podílí na projektech zaměřených na výzkum adaptace a přirozeného výběru u populací včely medonosné v Evropě vzhledem k roztoči Varroa.Prof. Peter Neumann vystoupil s příspěvkem A beekeeping (r)evolution, ve kterém shrnul vlivy působící na zdraví včel v evropských podmínkách. Zdůraznil, že způsobům, jakými jsou včelstva člověkem chována, nebyla až do nedávné doby věnována dostatečná pozornost. Přičemž je to právě chov, který podstatně ovlivňuje zdraví a vitalitu včelstev.
Prof. Neumann vnímá přirozený výběr jako hybatele směrem k vyšší vitalitě populace a připouští, že i přes intenzivní šlechtění v posledních dekádách, či staletích, bude mít proces přirozeného výběru patrně větší vliv na celkové zdraví chovaných včelstev, než se dosud tušilo. Pro udržitelné včelaření a včelařskou praxi proto poukazuje na nutnost začlenění adekvátních přístupů na bázi přirozeného výběru.
Jenny Cullinan – UJUBEE5
Jenny Cullinan je členkou skupiny UJUBEE zkoumající a chránící volně žijící včely na Kapském poloostrově (Jihoafrická republika). Od svého vzniku, UJUBEE získala značné znalosti a dovednosti v pozorování a dokumentování chování a životního stylu volně žijících včelstev v člověkem málo pozměněné krajině. Skupina se aktivně zapojuje do vzdělávání regionálních institucí v tématech ochrany volně žijících včelstev.
Jenny Cullinan vystoupila s příspěvkem The Genius of Living Wild. Prezentovala fotografie a videa zachycující štírky (Pseudoscorpiones), kterým včelí dělnice poskytují potravu ve formě vajíček zavíječe. Dále pak hovořila o souvislosti propolisu a esenciálních olejů, přičemž z videa bylo patrné, jak včely kývavým pohybem vtírají tyto oleje do propolisu ve své dutině. Dělnice propolis udržují napuštěný esenciálními oleji a každá létavka se před opuštěním a vstupem do hnízda touto směsí potírá, čímž se dezinfikuje.
Pohyb dělnic při vtírání olejů do propolisu mi nápadně připomínal činnost známou jako "washboarding", kterou je možné pozorovat na česnech chovaných včelstev.
Deborah Post – Honey Highway6
Deborah Post patří mezi biodynamické včelařky v Nizozemí, která se věnuje projektům na podporu opylovatelů v krajině na celostátní úrovni. Za podpory firem a státních institucí úspěšně realizovala řadu workshopů a demonstračních akcí, jejichž součástí byly výsevy víceletých druhů květin pro včely.
Ze svých projektů představila Feeding the bees, my way, který je zaměřen na obnovu zdrojů výživy pro hmyz v silně agrární krajině. Projekt mapuje možnosti využití ochranných pásů okolo liniových staveb (dálnic, železnic, vodních kanálů) pro výsadby pylo- a nektarodárných rostlin.
Výsadby jsou prováděny se zřetelem na specifické podmínky dané lokality, přičemž jsou vysévány původní druhy rostlin s převahou trvalek a přídavkem cibulnatých a hlíznatých druhů. Díky projektům kvetoucích dálnic a následné diskuze, které tyto "včelí ráje" vzbuzují, jsou místní obyvatelé a organizace informováni, že záplavy květin jsou pro včely a každý se může do projektu zapojit.
Kromě odborného programu se tato konference vyznamenala i po umělecké stránce, např. výstavami hudebních, filmových a fotografických děl. Stánky s prezentacemi jednotlivců, projektů i iniciativ lemovaly prostory před přednáškovými sály a k vidění byla i pestrá paleta úlů - sluneční úl, košnice, horizontální jednoprostorové úly, aj. Současně nechyběl ani bohatý doprovodný program, workshopy nebo třeba hudební vystoupení se zapojením účastníků.
O dalších významných osobnostech, jako jsou Jonathan Powel (Natural beekeeping trust), Karmit Even-Zur (Bee time), Johannes Wirz (Goetheanum), Tom van de Beek (The Pollinatiors), Torben Schiffer (Hobos projekt), je možné se blíže dočíst na stránkách konference a v jejich osobních medailoncích1.