Blog

Rojochyt, úl k nalákání včelího roje

JB Přirozené včelaření
0

Hlavní vlna rojení včely medonosné v České republice probíhá obvykle v květnu až červnu s několika výjimkami, viz [1]. Roj se po opuštění mateřského včelstva usazuje v jeho blízkosti, nejčastěji na kmeni nebo větvi stromu, plotě nebo jiném vyvýšeném místě, kde se zavěsí a vytvoří chomáč okolo matky. Z takto zavěšeného roje aktivně vyletují létavky, nyní v pozici zvědů, čile zkoumají okolní krajinu a hledají vhodné útočiště pro založení nové kolonie. Nalezené dutiny hodnotí a podávají o nich informace dalším průzkumnicím v roji prostřednictvím včelích tanečků podobně, jako při oznamování nového zdroje snůšky. Tato komunikace probíhá na povrchu roje a je možné ji pozorovat pouhým okem. První takové pozorování v novodobé historii učinil a zdokumentoval na konci padesátých let minulého století Martin Lindauer, tehdy student biologie a žák Karl von Frische.

Přilétnuvší létavka tedy pomocí tance předává informace o poloze dutiny, kterou právě navštívila a nabádá okolní průzkumnice k jejímu dalšímu zkoumání a posouzení. Čím více se jí dutina zamlouvá, tím svižněji a nadšeněji její tanec působí a tím více dalších létavek naverbuje. Tímto způsobem často probíhá posuzování několika dutin najednou, které navíc včely navštěvují opakovaně. Každá z průzkumnic informuje ostatní na základě své vlastní zkušenosti a pro dutinu, kterou nejvíce preferuje, svým způsobem také ,,hlasuje”.

Nutno podotknout, že rozhodnutí, jež roj učiní při výběru nového domova, je pro jeho další přežití zásadní. Celý proces se v řádu hodin až dní uzavírá vzájemnou dohodou, přesněji konsenzem létavek, a roj odlétá do zvolené dutiny založit novou kolonii. Detailně se rozhodovacímu procesu roje včely medonosné věnuje Thomas D. Seeley ve své knize Honeybee Democracy, viz [2].


Preference roje při výběru nového domova

Na základě jakých parametrů nebo vlastností dutiny se průzkumnice rozhodují a jakým způsobem je hodnotí? Na tyto otázky odpovídá zmiňovaný T. D. Seeley na základě výzkumu aktivních, již obývaných dutin stromů v lokalitě Arnot Forest ve státě New York, a následně svých experimentů s rozličnými parametry dutin. Vysvětluje také pravděpodobné důvody vedoucí k těmto preferencím.


Významné parametry dutiny a jejich ideální proporce jsou, viz [2]:

1. Celkový objem dutiny 30 – 40 litrů.
2. Velikost vletového otvoru 7-12,5 cm2 (kruhový otvor o průměru 3-4 cm).
3. Umístění vletového otvoru vzhledem k dutině v dolní části dutiny cca 5 cm nad její spodní částí.
4. Umístění dutiny, tj. výška vletového otvoru nad zemí, 2 až 5 m.
5. Orientace vletového otvoru směrem na jih až východ.
6. Přítomnost již hotového včelího díla v dutině.


Celkový objem dutiny bezesporu souvisí s množstvím zásob, které v ní lze skladovat, což je klíčové pro přežití včelstva v zimním období. Chování zkoumaných rojů jasně ukázalo, že o dutiny o objemu menším než 10 litrů a větším než 100 litrů nebyl zájem, přičemž průměrně byl preferován prostor o objemu 30-40 litrů.

Parametry týkající se velikosti a umístění vletového otvoru korespondují s termoregulací, tj. pomáhají včelstvu bránit se lépe chladu a v neposlední řadě také poskytují lepší ochranu proti predátorům. Malý vletový otvor lze snadněji bránit a navíc umožňuje izolaci včelstva před okolním prostředím.

Otvor umístěný spíše v dolní části dutiny napomáhá minimalizovat ztráty tepla konvektivními proudy. Dutina vysoko nad zemí je méně nápadná a nedostupná pro predátory, kteří neumí létat nebo šplhat po stromech. Jižně orientovaný vletový otvor se mnohem rychleji prohřeje a zejména za chladného počasí umožňuje vyprazdňovací prolety. T. D. Seeley zkoumal také další možné faktory, jako jsou tvar česna, tvar dutiny, její vnitřní vlhkost a těsnost, pro které ale roje nevykazovaly žádnou preferenci a ukazují se tedy jako nevýznamné.


Rojochyt, úl sloužící k nalákání včelího roje

Na základě poznatků o přirozených preferencích včely medonosné se jako elegantní alternativou ručního ,,sběru” roje nabízí jeho nalákání do včelařem připravené dutiny, kterou roj dobrovolně zvolí za své budoucí útočiště. Použitím této metody tak odpadá práce s jeho manuálním odchytem a není již třeba přítomnosti včelaře a rychlé reakce v exponovaných měsících.

Na obrázcích 1 a 2 jsou fotografie rojochytu sestaveného z dřevěných desek s půdorysem Warré, viz [3,4].


Lapač rojů

Obr. 1: Lapač rojů
Lapač umístěn ve větvích ořešáku

Obr. 2: Lapač umístěn ve větvích ořešáku

Při vnitřním půdorysu 9 dm2 a výšce 4,2 dm je celkový objem 37,8 dm3. Uvnitř je umístěno několik souší v rámcích míry Warré, aby byla splněna preference č. 6.

Jakmile včelař zaregistruje úspěšně lapený roj, má možnost jej během nočních hodin (ideálně v co nejkratším čase) přemístit na nové stanoviště. Nadále s ním nakládá jako s manuálně odchyceným rojem.


Literatura:

1. ČERMÁK, K. (2007) Kdy se včely rojí? Moderní včelař, Podzim 5/2007.

2. SEELEY, T. D. (2010) Honeybee Democracy. Princeton University Press, ISBN: 978-0-691-14721-5.

3. WARRÉ, E. (2007) Beekeeping for all. Trans. Heaf, D. & Cheney, P. (Llanystumdwy, 2007). http://www.naturalbeekeeping.com.au/beekeeping_for_all.pdf

4. HEAF, D. (2011) Plans for the Construction of the People’s Hive of Abbé Émile Warré. http://warre.biobees.com/warre_hive_plans_metric.pdf

5. http://www.horizontalhive.com/honeybee-swarm-trap/bait-hive-how-to-catch.shtml

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *