Dřevěné a rákosové úly

Včelí dutina volně žijících včelstev je životem překypující ekosystém, kde nacházejí své místo jak včely, tak další organismy o jejichž roli a významu pro včelstvo se teprve dozvídáme. V tomto článku jsem představil současné výzkumy dravých pavoukovců, kteří jsou součástí zdravého prostředí úlů a včelích obydlí. Tito dravci se často živí roztoči Varroa, vajíčky zavíječů i dalšími roztoči, čímž pomáhají včelám s hygienou a pozitivně působí na celkové zdraví a vitalitu včelstva. Cílené zavádění těchto „pomocných“ organismů do prostředí úlu můžeme považovat za biologickou metodu pro redukci počtu roztoče Varroa. V navazujícím článku prezentuji své dosavadní experimenty a zkušenosti s introdukcí štírků do prostředí úlu s malou odbočkou k historicky hojně využívanému a dnes opět objevovanému materiálu - rákosu, palachu nebo píšťaláku.

Životní potřeby štírků

Štírci se rádi ukrývají v dutinách, úzkých škvírách a prasklinách a preferují spíše sušší prostředí. Podle článku (Donovan, Paul 2005) se štírci dříve vyskytovali také v chovech včel v košnicích, klátech a dřevěných úlech vyrobených z hrubých desek. Vhodné je proto úly ze dřeva vyrábět z nehoblovaného řeziva a alespoň z vnitřní strany úlu ponechat vlákna dřeva roztřepená. Tímto se zároveň podpoří i propolisování stěn a tvorba čistého úlového prostředí.

Výroba nových dřevěných úlů

Při výrobě nového úlu v systému Warré proto často používám řezivo tl. 30 mm, zhobluji pouze vnější stranu a výšku nástavku volím 15 cm pro nízký nebo 21 cm pro vysoký nástavek. Hmotnosti nástavků jsou 2,4 kg pro nízký a 4,3 kg pro vysoký. Oba jsou přitom poměrně jednoduché na výrobu i dostupnost materiálu a poskytují dobrou tepelnou izolaci.

Vysoký (vlevo) a nízký Warré nástavek. Vnitřní stěny jsou ponechány nehoblované. — Vysoký (vlevo) a nízký (vpravo) Warré nástavek. Vnitřní stěny jsou ponechány nehoblované.

Rákos obecný

Rákos obecný (Phragmites australis) patří mezi vytrvalé trávy dorůstající výšky 1 až 4 m. Stébla rákosu jsou dutá a po částech rozdělená kolénky, čímž se vytvářejí trubičky vyplněné vzduchem. Rákosové porosty prospívají v podmáčených lokalitách a jeho stébla odolávají biologickému rozkladu ve vlhkém prostředí. Díky vysokému obsahu kyseliny křemičité je značně snížené riziko samovznícení. Tyto vlastnosti z rákosu činí technicky využitelný materiál ve stavitelství pro konstrukce střešních krytin - dříve hojně využívané doškové střechy. V současné době se rákos využívá ve formě rohoží jako podkladu pod omítku, tepelně izolační desek nebo jako zdroj celulózy. Dále jej lze použít pro zastínění na ploty, jako chráničky na kmínky stromů, aj. Objemová hmotnost rákosu činí 140 kg/m³ až 180 kg/m³. Součinitel tepelné vodivosti rákosové rohože se pohybuje v rozmezí 0,04 - 0,06 W/(m.K) (Chybík 2009). Pro srovnání měkká stavební dřeva (smrk) mají součinitel tep. vodivosti 0,18 - 0,49 W/(m.K), pěnový polystyren 0,03 - 0,04 W/(m.K), ovčí vlna 0,04 W/(m.K). Rákos je zároveň materiál, který může vyhovovat i štírkům právě díky jeho dutinkám, ve kterých se mohou ukrývat a rozmnožovat. Mé dosavadní experimenty jsou následující:

Použití rákosu pro úpravu tenkostěnných dřevěných úlů

Úprava stěn nástavků

Máme-li tenkostěnné nástavky vyrobené z hoblovaných desek (tl. 20-25 mm), můžeme na vnitřní stěny nástavků přidat další vrstvu materiálu, který potřebné dutiny pro ukrývání štírků vytvoří (a přidá navíc dodatečnou vrstvu tepelné izolace). K tomuto účelu je možné použít rákosová stébla. Následující obrázky ukazují dvě různá provedení potažení stěn nástavku (nízkého tenkostěnného Warré) rákosem.

Rákosová stébla na levém obrázku jsou svázaná provázkem do rohože, a ta je stébly vodorovně přisponkována ke stěnám. Na druhém obrázku jsou krátká stébla lepena voskem svisle. Obě varianty jsou poměrně pracné -první na tkaní rohože a druhá na lepení stébel a spotřebu vosku. V praxi se mi více osvědčila první varianta,kdy včely rohož dále slepily propolisem, kdežto ve druhé se oddělováním nástavků stávalo,že se jednotlivá stébla odlupovala a odpadávala,byť byla taktéž potažena propolisem. Na základě těchto pokusů raději z rákosových stébel nejdříve utkám rohož a poté ji sponkuji do nástavků.

Úprava rohů nástavků

Torben Schiffer ve své disertaci (Schiffer 2013) upozorňuje, že pokud je v úlech zvýšená vlhkost a dochází ke kondenzaci vodních par v chladných místech (nejčastěji rozích nástavků), znamená to již nevhodné podmínky pro štírky. Ve stávajících tenkostěnných úlech je tak další možností dodatečná úprava rohů nástavků jako na následujících fotografiích.

Rohy nástavku (nízký Warré) zesíleny dřevěnou laťkou se zkosením na obou stranách. Vzniklý prostor mezi laťkami a stěnami je dále vyplněn rákosovými stébly.

Další možností je dovnitř nástavku (na obr. dole je vysový Warré nástavek) stočit tenké dřevěné pásky do tvaru kruhu a vytvořit tak prostor v rozícha vyplnit jej rákosem. Pásky zároveň stébla přitlačí a podrží jejich tvar do té doby, než je včely napevno propojí propolisem. Délku vkládaných stébel volím vždy o 20 mm kratšínež je výška nástavku, aby zůstala zachována včelí mezera ve spodní části nástavku a v horní části šla položit horní loučka. V obou případech v rozích upravených nástavků lze umisťovat 8 horních louček, jsou tedy do jisté míry kompatibilní s původním Warrého systémem. Nově však nelze použít polorámky nebo rámky s bočními loučkami v krajních polohách.

Výroba nových úlů převážně z rákosu

Rákos jako surový materiál lze uplatnit pro výrobu úlů i bez záměru vytváření prostředí pro štírky. Jeho dobré tepelně-izolační vlastnosti a odolnost vůči rozkladu, vlhkosti a povětrnostním podmínkám z něj činí vhodný materiál nejen pro stěny nástavků, ale i dalších komponent úlů. Inspirace pro jeho výrobu jsem nalezl ve východní Evropě, konkrétně u maďarských a ukrajinských včelařů, kteří rákos s oblibou používají. Výsledkem mého snažení je rákosový úl v rozměrech Warré, který má ve stěnách nástavků, strůpku i dna mnohem více rákosu než dřeva. Následující fotky dokumentují jednotlivé části úlu:

**Vysoký rákosový Warré nástavek - 21 cm**
Na obr. je vysoký nástavek s vnitřními rozměry 300 x 300 x 210 mm a tloušťce stěn 30 mm. Okraje nástavku tvoří dva dřevěné rámy mezi které jsou slisována rákosová stébla vyplňující stěnu. Vnější svislé dřevěné laťky pak přidržují oba rámy u sebe na vzdálenost výšky nástavku. Rohy nástavku jsou zevnitř zesíleny oblými hranolky, čímž zároveň přitlačují konce stébel.

**Nízký rákosový Warré nástavek - 15 cm**
Podobně je sestaven nízký nástavek s vnitřní rozměry 300 x 300 x 150 mm a tloušťkou stěny 30 mm. Průměrná hmotnost je 2,7 kg u vysokého nástavku je a 2,2 kg u nízkého nástavku.

**Rákosové dno**
Na fotce je ukázka provedení dna s rákosovou výplní (vlevo - pohled shora) a se síťkou proti myším (vpravo - pohled zespodu). Případný sběr měli je řešen vložením podložky zezadu. Čištění dna je možné mechanicky nebo plamenem, přičemž ale není jasné, jak tento včelařský úkon zasáhne možnou populaci štírků sídlících v dutinách rákosu. Nutno také podotknout, že při uvedené orientaci stébel podél česna je čištění rozpěrákem náročnější. V další variantě provedení dna budu stébla nadále orientovat kolmo k česnu. Hmotnost rákosového dna je 1,2 kg.

**Rákosový polštář**
Ve Warré systému se používá tzv. „polštář“, který kryje horní loučky v nejvyšším nástavku a musí být z prodyšného a tepelně-izolačního materiálu. V tomto případě je možné rákos taktéž využít. Rákosovou rohož tl. 30 mm v rámu je možno přiložit přímo na horní nástavek bez nutnosti použití krycí tkaniny (např. juty) pro zakrytí louček a uliček. Hmotnost rákosového polštáře je 0,7 kg.

**Palubkový nástavek míry Warré - 21 cm**
Variantou je také palubkové obložení celého rákosového nástavku, čímž vzroste tepelný odpor stěny, celková odolnost/životnost a taktéž hmotnost, která u vysokého nástavku na obr. činí 4,6 kg.

**Rákosový Warré úl**
Na obr. vlevo je rákosový polštář položen přímo na horních loučkách. Vpravo je kompletní Warré úl v rákosovém provedení s nasazenou originální sedlovou stříškou.

**Rákosový nástavek míry 39x24 cm**
Po inspiraci s rákosem na míře Warré jsme se pustili taktéž do výroby rákosových nástavků pro Adamcovu rámkovou míru 39x24. Foto: © Manfred Líbal

Dosavadní pozorování výskytu štírků v úlech a volné přírodě

V roce 2020 se podařilo pořídit několik fotek výskytu štírků v úlech a okolí. Všechna pozorování se podařila na včelnicích, která byla umístěna ve zdravém lese, ve kterém je větší předpoklad výskytu volně žijících štírků, např. v listové opadance nebo pod kůrou stromů.

Obr. ukazuje dvě pozorování štírků na podložce úlu na stejné včelnici v různých dnech.
Foto © Manfred Líbal z jeho včelnice v blízkosti soutoku Moravy a Dyje.

**Náhodný nález štírka v odleželém seně**
Fotka ukazuje štírka náhodně nalezeného na farmě na Tišnovsku. Nález se podařil při uklízení pokoseného sena volně uloženého na hromádce na zemi. Při nakládání a převozu sena v kolečkách se do něj natřáslo velké množství živočichů v seně ukrytých. Mimojiné i štírek na fotografii. Možná se tímto způsobem dá zjišťovat aktuální výskyt volně žijících štírků i na jiných lokalitách.

Další má pozorování štírků v úlech jsou celkem dvě, avšak bez fotodokumentace. Obojí pocházejí z utepleného úlového víka, kde se štírci pohybovali volně buď po stěně horního nástavku nebo přímo ve víku.

Máte také nějaká pozorování štírků, či jejich záznam na fotce nebo videu? Budeme rádi za sdílení vašich zkušeností a zážitků se štírky v úlech i mimo ně. Neváhejte nás kontaktovat, pomůžete tím s evidencí o těchto fascinujících drobných predátorech.

Literatura

(Chybík 2009) CHYBÍK, J.: Přírodní stavební materiály. GRADA Publishing, a.s., Praha, 2009. ISBN 978-80-247-2532-1.

(Schiffer 2013) Schiffer, T.: Biologische Untersuchungen an mit Honigbienen assoziierten Pseudoskorpionen [Biological investigations on chelifers associated with honeybees]. Dissertation. University of Hamburg, 2013.

(Donovan, Paul 2005) Donovan, B.J. & Paul, F. (2005). Chelifers: the forgotten beneficials inside beehives and their potential for management for control of varroa and other arthropod pests. Bee World 86, 83–87.