Rojochyt II

Rojochyt (en. baithive) není „roják“ nebo kartonová krabice, do které se setřásá roj zavěšený na větvi stromu. Rojochyt slouží k nalákání roje a to bez jakékoli asistence včelaře v době rojení. Včelař však musí znát přání místních včelstev a postavit takovou bedýnku, aby odpovídala dutině, kterou by si včelí rodina nejraději zvolila za svůj nový domov. Taková bedýnka má optimální parametry pro vývoj včelí kolonie z pohledu včel.

Tom Seeley (Ithaca, New York) uskutečnil na ostrově Appledore ve státě Maine sérií experimentů, které prověřovaly jednotlivé rozměry, umístění a orientaci dutiny. Výstupy z těchto experimentů jsou popsány v tomto článku a T. Seeley o nich mluví zde.  Své poznatky shrnul a popularizoval v knize Honeybee democracy, která na základě vhledu do rozhodovacího procesu roje udává jasná doporučení pro sestavení rojochytu. Parametry, které se ukázaly jako významné, shrnuje předchozí článek.

O funkci rojochytu se lze nejlépe přesvědčit vlastním experimentem a pozorováním. Poprvé se mi poštěstilo na vlastní oči pozorovat vrojení do rojochytu v Modrých horách v Austrálii v roce 2014. Roj visel vysoko v koruně eukalyptu, kam se nedalo v žádném případě dostat, abychom jej setřásli ručně. Na kruhovém česně blízkého rojochytu jsme v tu dobu pozorovali aktivitu létavek-pátraček, která postupně narůstala. To je přesně znamení, že stále více pátraček považuje tuto dutinu za vhodnou a zvyšuje se tak šance na přílet celého roje.

Netrvalo dlouho a aktivita stoupla natolik, že jsme již byli schopni identifikovat, že pátračky přilétají z ca. 100 m vzdáleného roje, který byl stále ještě viditelný jako černý hrozen visící v koruně stromu. Brzy následoval okamžik, kdy se roj z kompaktního tvaru proměnil v mračno včel pohybující se směrem k nám a rojochytu. Pomalý let, intenzivní bzukot a pocit absolutní okupace prostoru včelami je charakteristický pro let roje. Člověk zůstává uchvácen touto scenérií a pokud nevezme nohy na ramena, může se na chvíli ocitnout i uprostřed takového mračna a přitom si uvědomovat, že matka musí se svým doprovodem prolétat někde tuze blízko.

Podařilo se nám pořídit i krátký záznam natočený na telefon, kdy se roj již pomalu přesouvá dovnitř rojochytu. Podobná videa je možné najít i na youtube pod klíčovými slovy „baithive“ a „incoming swarm“, má oblíbená videa jsou k vidění zde. Jak ukazuje David Heaf na svých stránkách, rojochyt lze vyrobit i z kufru, plastového kužele nebo obyčejné lepenky.

Pro včelaření ve Warré úlech můžeme využít té skutečnosti, že stačí umístit 2 nástavky nad sebe a dostáváme přibližně požadovaný objem dutiny. To se prakticky osvědčilo, když lapač umístíme na dobře přístupné místo, např. na rovnou střechu, terasu, skalní výběžek nebo vyvýšené místo, ke kterému se z jedné strany snadno dostaneme.

Vzhledem k tomu, že rojochyty ze dřeva jsou stále poměrně těžké, jejich věšení, či vázání na stromy do patřičné výšky je náročnou činností. Pokud rojochyt nebude na stromě trvale, tak je třeba vždy myslet na to, jakým způsobem se bude i se včelami sundávat dolů. Rojochyt se včelami výrazně ztěžkne!

Výborně se také osvědčilo stavět rojochyty s takovou podstavou, aby se dovnitř daly umístit horní loučky nebo polorámky úlu, ve kterém se roj chystáme nadále chovat. Po přenesení rojochytu z místa odchytu na trvalé stanoviště pak stačí pouze přeložit horní loučky s počínající přirozenou stavbou i se včelami. V tomto případě nedochází k žádnému přemetání nebo setřásání včel a celá operace je tak velice šetrná a rychlá.

Přeji mnoho rojů a zážitků s nimi.

Autor: Jaroslav Bajko, 2017