První májové rojení

"Roj, který se v máji rojí za plnou fůru sena stojí; v červnu rojení nestojí za zvonění.."

Letošní květen byl na roje z naší včelnice mimořádně bohatý. Včelstva vycítila vhodnou příležitost k rozmnožení a učinila tak bez jakýchkoli skrupulí mávajíce včelaři zase někdy na viděnou. Lhostejno jestli zimovala v Langu, Adamci nebo Warré, měla prostoru k rozvoji málo nebo hodně, na rámkách, či bez. Ano, uletěly nám včely, s grácií, elegancí a radostí :). Poskytly nám navíc jedinečné zážitky a pozorování, se kterými bychom se rádi podělili zejména s vámi, kteří na svůj první roj teprve čekáte. Zkušení odchytávači rojů se mohou pobavit a třeba objeví pár tipů, či vychytávek jak tuto svoji dovednost ještě více vylepšit.

Náš první letošní roj si za svůj ‚departure time’ vybral sobotní dopoledne 11. května. Zrovna když jsme procházeli okolo, Martina si všimla vyšší aktivity před česnem a narůstajícího ruchu okolo jednoho warréčka. Po chvíli už bylo jasné, že jdou ven a v mé mysli začal naskakovat seznam věcí, které se při odchytu roje hodí mít po ruce - žebřík, roják, klobouk, dýmák, souše, rozprašovač na vodu a kosu ...

Roj už vířil ve vzduchu, podmaňoval si okolní prostor a v této chvíli jsme jen tiše pozorovali a vyčkávali, na jakou stranu se vydá. Po krátké chvíli se oblak včel začal pohybovat severním směrem, zvedl se nad terasu a jasně opouštěl stanoviště. V tu chvíli jsem vytáhl brousek a začal „břáňat“ na kosu – ostré kovové zvuky prý včely vnímají jako údery hromu a rychleji si sednou do hroznu. Tak aspoň praví lidová moudrost. Zatím břáňám a roje sedají, jednou jsem nebřáňal a roj odletěl přes 2 ploty..uff. Jednou jsem také břáňal už při vyletování roje z úlu a to se včely vrátily do úlu.. a vyletěly na druhý den :).

Zpět ale k prvnímu roji. Po několika desítkách úderů na kosu si roj skutečně sedl a to na kmen jilmu a obalil jej kolem dokola. Silnější kmen nedovolil sklepnutí celého chomáče do rojáku. Jelikož byl chomáč nízko nad zemí, připravil jsem dno, jeden nástavek úlu Warré a polštář s tím, že včely budu postupně přesouvat přímo do miniúlu. Podařilo se odstřihnout jen pár drobných větviček s menším množstvím včel a sklepnout je. Matka stále zůstávala někde v chomáči.

Pro přesun včel do úlku se dají dobře využít souše, jsou-li k dispozici. Po přiložení k chomáči na ně blízké včely přelezou. Jakmile včely souše obalí, dají se sklepnout do úlku a akce se opakuje. Nebo se souše vloží přímo dovnitř. Já jsem přiložil postupně dvě souše, vložil je dovnitř úlku a přikryl síťkou a jutou, aby vznikla úzká mezera. Nechtěl jsem zbytečně rušit zbylý chomáč třepáním a otřesy. Včely si naší přítomnosti nevšímaly, žádná vůně výstražného feromonu cítit nebyla a tak jsem se pokusil o nabrání včel rukou a jejich jemné sklepnutí do úlku. Nikde jsem tento způsob sběru roje ještě neviděl a očekával jsem s napětím jejich reakci.

S každým dalším ručním přesunem včel se zvyšovala šance, že dostanu matku do úlku a zbytek včel už za ní přeleze. Včely se nechaly a tak jsem mohl s opatrností a respektem pokračovat. Bedlivě jsem pozoroval aktivitu včel foukající orientační feromon, část jich začala označovat česno úlku a horní odkrytou štěrbinu mezi jutou a stěnou nástavku. Dobré znamení.

Roj jsme na chvíli opustili a vrátili se ca po půl hodině. Aktivita včel označujících česno a horní štěrbinu se zvýšila, přičemž včel na kmeni ubylo. Matka se již bezpečně nacházela uvnitř. Uzavřel jsem horní část, česno v tuto chvíli již postačí jako jediný vstup do úlového prostoru. Po chvíli zmatení se včely přeorientovaly pouze na česno a proudily dovnitř jako potoky horské vody. Orientační včely z nich vyčnívaly, mávaly křídly a tvořily síť, podle které se ostatní řídily.

Ruční metoda sběru se mi v tomto případě osvědčila, pouze jedna včela zaplatila životem a dala mi žihadlo do prstu, patrně když jsem ji během nabírání přimáčkl. Fascinující je „tekutost“ včel, jak se skupinově a v řetízkách dokáží pevně držet a chvíli nato se přeskupí. Včely nejblíže kmene tvoří první linii, která hrozen drží a za které se zavěšují další včely. Pokud se rukou podaří podebrat právě tyto nejbližší včely, s velkou šancí se oddělí i větší část chomáče sedícího pod nimi. Tímto způsobem se dají v několika nabráních přenést ty největší části chomáče i s matkou. Jakmile se matka dostane do úlku, je téměř vyhráno.

Po přelezení nebo přelétnutí většiny včel jsem úlek přenesl na jeho trvalé stanoviště a podstavil dalším nástavkem, aby měl prostor pro rapidní stavbu díla během nadcházejících snůšek z akátu a lípy. Na druhý den již létavky začaly přinášet pyl, čímž potvrdily, že roj zůstává v úlu, staví plásty a začíná s přípravou na výchovu plodu. První "ruční" odchyt roje a osazení nového úlu se podařilo :)

Kompletní série fotek z chytání tohoto roje zahajuje celé naše letošní album o rojení.