Vážení čtenáři, dovolte mi představit staronový přístup k chovu včely medonosné, se kterým jsem se seznámil během pobytu v Austrálii započatého v září roku 2014. Měl jsem to štěstí a zúčastnil se přednášek a kurzů přirozeného včelaření vedených Timothy Malfoyem [9] v Sydney, Canbeře a podílel se na péči o 150 včelstev ve Warré úlech [8].

Timothy je zakladatelem mnohasetčlenné komunity Warré včelařů v Sydney, pro které zdraví včel znamená více než výnosy medu. Sám pochází ze včelařské rodiny a jeho otec stále kočuje s tisícovkou včelstev v Langstroth úlech po Novém Jižním Walesu. Na počátku hledání svého vlastního stylu včelaření v roce 2002 se Austrálie potýkala s invazí Aethina Tumida (čes. Leskňáčka úlového) a chronickými problémy s morem včelího plodu. Začal proto s podrobným studiem biologie rodu Apis a historie včelaření ve světě s cílem zjistit, jaké metody chovu a jaký typ úlu by pomohly zvýšit vitalitu a odolnost včel. Během svých výprav navštívil Apimondii ve Francii v roce 2009, kde se podrobněji seznámil s úlem E. A. Warrého [6, 8]. Od té doby v těchto úlech včelaří přirozeně, přednáší a věnuje se vzdělávání v této oblasti.

Přibližme si pro začátek samotný termín „Přirozené včelaření“ (z angl. Natural beekeeping). Záhy zjišťujeme, že se jedná protimluv, neboť jakmile včelstvo přesuneme z dutiny stromu nebo skály (v našich zeměpisných podmínkách) do úlu, nejedná se již o jeho přirozený výskyt. „Přirozeným“ tedy v tomto smyslu rozumíme styl včelaření do jisté míry napodobující a respektující život divokého včelstva v přírodě. V anglickém jazyce se pro tento styl užívá mnoho dalších označení, např. „bee-friendly“, „bee-centred“, „apicentric“, „sustainable“, „ethical“ beekeeping ap. [2].  Z etického hlediska se vztah člověka a včelstva mění z antropocentrického na biocentrický, v našem případě tedy – do středu našeho zájmu stavíme včelstvo [1].

Na základě tohoto etického postoje a znalosti biologie včely medonosné [7] pak vyplývají všechny praktické techniky a operace, které včelař se včelami provádí. Na rozdíl od „konvenčního“ včelaření, jež staví výnos medu nad všechny ostatní aspekty, se hlavním motivem přirozeného včelaření stává dlouhodobě udržitelný chov zdravých a vitálních včel. Pojďme se nyní postupně zaměřit na základní koncepty přirozeného včelaření.

1) Princip minimální intervence 

Jako první je nutné uvést princip minimální intervence, který jednoduše říká, že včelstvo by mělo být co nejméně vyrušováno (zejména včelařem) a vychází z prostého faktu, že jakýkoliv zásah do včelstva jej vystavuje stresu. U dnes nejčastěji používaných nástavkových úlů dochází k vyrušení včelstva již při samotném otevření úlu shora, při kterém většinou dochází k úniku tepla a podchlazení plodu. Zvláště pak v případech, kdy následuje prohlídka s rozebíráním díla, hledáním matky, ap. Bezesporu se v uvažovaném příkladě nejedná o zásadní vyrušení včelstva, nicméně časté prohlídky vedou k jeho oslabení a vzniku dalších problémů se stresem souvisejících. E. A. Warré ve své knize Beekeeping for all, viz [6] (str. 22) doporučuje otevírat úl pouze jednou ročně.

2) Stavba divokého díla (Volná stavba)

Dalším klíčovým bodem  je umožnění včelstvu stavět své vlastní dílo v míře kontrolované včelstvem samotným. Tento princip vyplývá z porozumění multifunkčnosti voskového díla (plástu), které je považováno za součást včelstva jako super-organismu a mimo zřejmých funkcí, jako např. prostoru pro zásoby a kolébky pro plod, slouží také jako komunikační síť, viz [5]. O důležitosti díla si můžeme udělat představu již z pouhého faktu, že včely jej tvoří ze svých vlastních těl a stráví na něm většinu svého života.

U nástavkových úlů tento bod v praxi znamená nepoužívání mezistěn, zjednodušení rámků na otevřený rámek (bez spodní loučky) nebo dokonce pouze na samotnou horní loučku. Pro usměrnění volné stavby v žádaném směru lze využít vodící proužky z vosku, které se připevní na horní loučky. Toto opatření ve většině případů zajistí rozebiratelnost díla v případě prohlídky nebo medobraní po jednotlivých plástech.

3) Zimování na vlastních zásobách

Představme si, že bychom ze své vlastní stravy vypustili veškerou zeleninu, ovoce, mléčné výrobky, maso, atd. a živili se pouze pečivem z bílé mouky. Organismus člověka by se s takovou dietou vypořádal různým způsobem závislým na jednotlivci, avšak z dlouhodobého hlediska by se zdravotní problémy vyskytly i u těch nejsilnějších. Analogie s nutričně chudou stravou včelstva je nabíledni, nahrazujeme-li většinu zimních zásob medu roztokem cukru, kukuřičným sirupem, ap.. Z praktického hlediska tedy tento princip pro včelaře znamená, že během sezóny odebere pouze tolik medu, aby včelstvo mělo dostatek zásob během zimního období a jarního rozvoje.

4) Minimální použití cizorodých látek v úlu

Přirozené včelaření se k používání pesticidů, antibiotik a dalších chemických látek jako „léčení“ proti Varroa D., Aethina T., moru včelího plodu, atd. uvnitř úlu staví velmi skepticky. Zásadním argumentem proti používání syntetických látek je negativní vliv na zdraví včel, viz [1]. Ty jsou buď přímo vystaveny aktivním účinkům těchto látek, nebo stresovány jejich metabolickým odbouráváním (detoxikací). Souvisejícím závažným problémem je kontaminace včelích produktů (zejména medu a vosku), které se následně dostávají na trh. Jako příklad uveďme studii z let 2007/08 prokazující přítomnost reziduí 121 různých pesticidů v rámci 887 vzorků vosku, pylu a včel odebraných v USA a Kanadě [3].

Velmi znepokojivým se jeví také fakt, že chemoterapie ve snaze redukovat populaci Varroa D. vede z dlouhodobého hlediska ke zvyšování jeho odolnosti k použitým látkám a tím ke zpomalení procesu adaptace hostitele (včely) a parazita (kleštíka), viz [4].

Nutno podotknout, že cizorodými látkami v tomto kontextu se neuvažují pouze prostředky k potlačení nákaz a parazitů, ale také veškeré plasty (ve formě plastových mezistěn, rámků, nástavků, ap.) a kovy použité v úlu.

5) Aktivní podpora přirozené reprodukce

Smyslem posledního z nejdůležitějších konceptů přirozeného včelaření je zvyšování pestrosti genetické informace (diverzity) Apis mellifera. Nejenže se včelstvu ponechá svobodná možnost vyrojení, ale také kontrola nad množstvím trubců (tento bod je již zajištěn umožněním stavby divokého díla a tím kontroly poměru a množství dělničího a trubčího plodu).

Každý z konceptů předložených výše představuje alternativní přístup k obecně přijímanému stylu včelaření. Přirozeně chovaná včelstva pochopitelně nedosahují takových výnosů (zejména medu) jako včelstva chovaná konvenčně. Dle Timothyho zkušeností  se průměrný výnos medu včelstva chovaného přirozeně ve Warré úlu pohybuje okolo jedné třetiny v porovnání s konvenčně chovaným včelstvem v úlu Langstroth.

Zavedením technik přirozeného včelaření do běžné praxe se však včelám umožní v dlouhodobém horizontu budovat svoji výjimečnou schopnost adaptace a čelit globálním hrozbám jakými v současnosti jsou Varroa D., Aethina T. nebo syndrom zhroucení včelstev (z angl. Colony collapse disorder).

Reference:

[1] Heaf, D. J. (2009) Towards sustainable beekeeping, The beekeepers Quaterly. Ke stažení na stránkách: http://www.bee-friendly.co.uk/

[2] Heaf, D. J. (2010) The bee-friendly beekeeper: A sustainable approach, Northern Bee Books, ISBN: 978-1-1904846-60-4

[3] Mullin C. A., Frazier M., Frazier J. L., Ashcraft S, Simonds R., et al. (2010) High Levels of Miticides and Agrochemicals in North American Apiaries: Implications for Honey Bee Health. PLoS ONE 5(3): e9754. doi:10.1371/journal.pone.0009754

[4] Seeley, T.D. (2007) Honey bees of the Arnot forest: A population of feral colonies persisting with Varroa destructor in the northeastern United States. Apidologie 38, 19-29.

[5] Tautz, J. (2008) The Buzz About Bees: Biology of a Superorganism. Springer-Verlag. Český překlad: (2009) Fenomenální včely. Matyásková, O., Vyd. Brázda.

[6] Warré, E. (2007) Beekeeping for all. Trans. Heaf, D. & Cheney, P. (Llanystumdwy, 2007). Ke stažení: http://www.naturalbeekeeping.com.au/beekeeping_for_all.pdf

[7] Winston, M. L., The Biology of the Honey Bee (1987), Harvard University press, ISBN: 0-674-07409-2

Internetové odkazy:

[8] Včelaření ve Warré úlech: http://warre.biobees.com

[9] Malfroy, T.: Natural beekeeping in Australia  -http://www.malfroysgold.com.au